Rok 2022 je zatím velmi suchý co se týče nových titulů od velkých studií. Ano vyšlo zatím dost podařených titulů, ale dosti z nich je od menších studií, ale proč tomu tak je?
Jak to zatím vypadá rok 2022 pro herní scénu?
Chápu, že je brzo hodnotit rok 2022, když to nejlepší nás ještě čeká, ale i tak to vypadá na jeden z nejslabších roků pro herní scénu. Ale na druhou stranu byl tento rok výborný pro Indie scénu, která nám přinesla dosti zajímavých titulů a nápadů. Ale začneme od začátku.
Velká jména
Na začátku roku nám vyšlo dost dobrých herních titulů od velkých jmen. Mluvíme tu třeba o Dying Light 2, pokračování všemi oblíbeného prvního dílu, který přinesl značné vylepšení hratelnosti a příběhu. Potom Horizon Forbidden West, který hráčům ukázal krásu a rozmanitost konzole PS5. Pak milovaný Elden Ring, který ukázal to nejlepší ze souls žánru a hlavně jak moc je zkušený FromSoftware.
A nakonec Tiny Tina’s Wonderlands, který nechal hráče se vyblbnout a odsunul příběh na vedlejší kolej. A před nedávnem vyšel Cult of the Lamb pod vydavatelstvím Devolver Digital, který i přes svou roztomilou grafiku, nabízí výzvu pro milovníky rogue-lite žánru.
To je sice hezké, ale není toho zrovna moc. A mnoho studií se zatím moc nepředvedlo. Vzpomínáte třeba na Rainbow Six Extraction od Ubisoftu. Jasně, že ne, protože se jednalo o dosti velký průměr, který nijak neoslnil a pouze stavěl na popularitě Rainbow Six Seige, který nemá zas tak velkou fanouškovskou základnu.
A pak tu je samozřejmě Blizard se svým Diablo Immortal, které ukázalo tu nevyšší hamižnost na herní scéně. Nebo pak tu je GhostWire: Tokyo, ze kterého se vyklubala jen průměrná střílečka s průměrným příběhem.
Ale jedni vydavatelé si během tohoto roku zatím drží dosti kvalitní známku ke svým hrám. Je to právě Nintento, které si zatím drží dosti vysokou kvalitu svých her, i když nepřináší moc novinek. Ano, můžete namítat, že jejich hry jsou cílené spíše na mladší hráče, ale to není zas až tak taková pravda.
Třeba Pokemon Legends Arceus je dosti zábavná hra po všechny hráče a nabídl dosti zajímavou změnu oproti ostatním dílů této herní série. Nebo je tu třeba Xenoblade Chronicles 3, který nabídl dosti zajímavé znovuoživený heck and slash mlátiček s obří bitevní mapou.
Indie scéna
Pak tu jsou ale Indie scéna, která se v tomto roce dosti hodně předvedla. Mluvíme tu třeba o hardcore akční mlátičce Sifu, která vyzkoušela naše schopnosti reagovat. Pro milovníky strategií je tu třeba Starship Troopers: Terran Command, která nás postavila do pozice velitele jednotek ve válce proti broukům. 2D soulovka Salt and Sacrifice, která ukázala krásný vizuál s obtížnou výzvou. A nebo třeba nedávné Stray, která nás provedla zajímavým světem pomocí roztomiloučké kočičky a malého robůtka. A třeba také As Dusk Falls, které kombinovalo nádhernou komiksovou grafiku s opravdu těžkými příběhovými rozhodnutími. Ano i Indie scéna má také špatné hry, ale ty se většinou se nedostanou na světlo světa.
Na závěr chci jen říct, že tento rok se ještě může zlepšit, protože nás teď čekají ty nejdůležitější měsíce a za tu dobu může vyjít další stovka her od velkých studií, tak i od těch menších. Třeba za pár dní se na nás chystá očekávaný reboot Saints Row a také třeba i nové Good of War, či třeba The Calisto Protocol, takže se máme ještě na co těšit.
A jak vy jste zatím spokojení s rokem 2022? Dejte nám vědět do komentářů.
