[Recenze] Call of Duty Black Ops 6 - je opravdu tak dobré, jak se říká?

Samotný soundtrack hry je, s výjimkou hudby v hlavním menu, neuvěřitelně nevýrazný a nepůsobí na vás nijak zapamatovatelně. Popravdě, během některých misí hlavní kampaně jsem měl dojem, že hudbu neslyším vůbec, což rozhodně není dobrá vizitka pro vývojářské studio. Co se týče vizuální a technické stránky, tady bohužel narazíme na zásadní problémy. Po vizuální stránce hra v kontextu letošních titulů obstojí a na některé scény se dá dívat s potěšením, pokud tedy vše funguje, jak má. Technická stránka je ovšem tristní. Během hraní mi hra několikrát spadla, zasekla se, nebo se objevily různé glitche a škubance na obrazovce. Nejhorší však bylo, že téměř pokaždé při spuštění hry bylo nutné ji nejprve restartovat, aby se vůbec dostala do hlavního menu. A pokud se chcete pustit do singleplayerové kampaně, musíte čekat, než se spustí samostatná aplikace pro kampaň. Proč jejich menu způsobuje takovou bolest? K tomu se přidává i poněkud nešťastný nápad vývojářů z Treyarchu, kteří rozhodli, že shadery textur se budou stahovat přímo ze serverů místo toho, aby byly implementovány přímo ve hře. To vedlo k dlouhým načítacím obrazovkám, i přesto, že mám slušně výkonný hardware. Umělá inteligence vašich spojenců i nepřátel je navíc zklamáním. Jejich neuvěřitelná tupost mě nejednou přivedla na pokraj smrti. Přitom cutscény, které jsou vizuálně zdařilé, trpí sekaním, pokud nemáte načtené shadery. Zkrátka a dobře, technická stránka hry je z mého pohledu průměrná, a to i přes nedávný masivní patch, který měl řadu problémů vyřešit.

Multiplayer je bezpochyby jednou z nejzábavnějších částí celé hry a zároveň jedním z jejích hlavních taháků. Přestože nepřináší žádné zásadní revoluce v herních módech, zábava je zaručena – ať už hrajete sami, nebo s partou přátel. Pokud tedy nenarazíte na hackery nebo notorické campy, můžete se těšit na skvělou akci. Módy jako Team Deathmatch, Kill Confirmed, Capture the Flag nebo Free for All vás vtáhnou a budou vás motivovat k dalším zápasům. Kill streaky jsou dobře navržené, nepůsobí přehnaně silně a nijak nezpomaluji plynulost samotné hry, což výrazně přispívá k celkovému zážitku. Servery jsou povětšinou stabilní, během hraní jsem nezažil žádné odpojení kvůli problémům s připojením, což je v dnešní době rozhodně velké plus. I když je progresní systém trochu kontroverzní a ne každému se může líbit, nijak nenarušuje jinak pozitivní dojem z multiplayeru. Již několik let série Call of Duty upouští od zaměření na singleplayer a soustředí své síly především na multiplayer. Singleplayerová kampaň se tak stává spíše doplňkem než plnohodnotnou součástí zážitku

Stejně jako předchozí díly, i Black Ops 6 obsahuje zombie mód, který lze hrát jak sólo, tak s partou kamarádů. Tato možnost zní sice lákavě, ale mód má jeden zásadní problém – je neuvěřitelně nudný. Pokud nehrajete s přáteli, omrzí vás už po krátké době a pravděpodobně se k němu nebudete chtít vracet. Přiznávám, že jsem si tento mód zahrál pouze dvakrát, protože mě nijak nezaujal ani nenadchl natolik, abych se k němu vracel. Ačkoliv má každá úroveň své mise, většinou se to zvrhne v neustálé pobíhání po mapě, likvidování vln nepřátelských „květákožroutů“ a snahu přežít stále intenzivnější návaly nepřátel. Je zjevné, že tento mód byl navržen primárně pro kooperaci, nikoli pro sólo hraní, kde ztrácí většinu svého kouzla. Co se týče zbraňového arzenálu, ten se drží klasického mišmaše různorodých zbraní s falešnými názvy, což už je v sérii standardem (díky, Kalifornie). Najdete tu tradiční brokovnice, pistole, odstřelovačky, útočné pušky, nože, granáty a další podpůrné či výbušné předměty, které najdou uplatnění v každé situaci. Zbraně si navíc můžete upravovat dle svého herního stylu, i když úroveň přizpůsobení je poměrně omezená. A pokud vás baví kosmetické úpravy, nechybí ani možnost zbraně přebarvit podle vlastních představ, což přidává alespoň trochu osobitosti do jinak celkem standardního systému.

K příběhové kampani mám jednu zásadní výhradu – byla pro mě největším zklamáním a zanechala po sobě šílenou pachuť. Pokud bych ji měl shrnout jedním slovním spojením, asi by to bylo něco jako „horská dráha“ nebo „urychlený mišmaš.“ Ale pojďme rovnou k věci. Menší spoilery. Začátek kampaně přitom sliboval hodně. Hra se rozjíždí jako napínavý špionážní thriller, kde po vzoru klasických filmů vyšetřujete záhadnou vojenskou organizaci, která se snaží zničit Spojené státy americké. Premisa působí poutavě a zpočátku má hra opravdu dobrý spád. Jenže zhruba v polovině se vše změní – hra se transformuje do jakéhosi bizarního mixu Bioshocku s Wolfensteinem a celá atmosféra se rozpadá. V tu chvíli si pravděpodobně budete klást otázku: „Co to má znamenat?“ Děj začne být uspěchaný, někdy až uměle natahovaný, a prvotní nadšení se rychle vytratí. Místo zážitku budete mít chuť příběh co nejrychleji dohrát a zapomenout. Dalším problémem jsou samotné postavy. Většina z nich je nevýrazná, některé dokonce působí vyloženě otravně. Jedinou výjimkou jsou Adler a Woods, kteří jsou se sérií spjati už od jejích začátků. Zbytek osazenstva je plochý a nezajímavý, takže si pravděpodobně žádnou z nových postav ani nezapamatujete. Musím ale přiznat, že se vývojáři snažili do kampaně přidat zajímavé prvky. Některé mise mají inovativní momenty, ale bohužel to působí spíš jako snaha uměle prodloužit herní dobu. Jako příklad uvedu nepřátele, kteří používají jedové bomby, vbíhají na vás s brokovnicemi, posílají výbušná autíčka, a navíc mají zbroje, které vyžadují absurdní množství munice k jejich eliminaci. A pak jsou tu jaggernouti, jejichž likvidace je jednoduše frustrující. Na druhou stranu oceňuji mechaniku nakupování perků za nasbírané peníze během misí, která hezky zapadá do příběhového kontextu. Bohužel je tento systém tak málo výrazný, že na průběh kampaně nemá téměř žádný dopad. Celkově vzato, kampaň není úplně špatná a některé mise mají své světlé momenty.

Základní herní styl zůstává věrný tradicím série, což je určitě dobrá zpráva. Akce je rychlá, celkově přehledná a dokáže hráče solidně zabavit. Nicméně ovládání prošlo několika změnami, které mi osobně příliš nesedly. Největší problém jsem měl na PC, kde jsem hru hrál, a to konkrétně s rozmístěním tlačítek na klávesnici. To mi často připadalo krkolomné a vedlo k nechtěným překlikům. Nejvíce mě iritovala situace, kdy jsem chtěl interagovat s předmětem, což je přiřazeno na tlačítko F (ano, vtip Treyarchu a Activisionu jsme pochopili), ale místo toho jsem omylem stiskl E, čímž jsem hodil granát. Možná je to mou nepozorností nebo méně obratnými prsty, ale celkové rozvržení ovládání působí nepohodlně a nedotaženě. Mechanika zalehnutí také není na ideálním místě. Sice si můžete klávesy přenastavit podle svého, ale je znát, že vývojáři tomuto aspektu nevěnovali příliš pozornosti. Další potíž jsem měl s výběrovým kolem granátů. Trvalo mi celých osm hodin, než jsem plně pochopil, že první granáty jsou smrtící a druhé omračující. K tomu se přidává i mechanika plátování, která je zbytečně zdlouhavá a příliš vám nepomůže přežít intenzivní přestřelky. A bavíte se během hraní? Ano, určitě, ale připravte se na to, že si během prvních hodin hraní budete lámat prsty, než si na ovládání zvykněte. Celkově je gameplay zábavný, ale neobejde se bez frustrace způsobené nedotaženým ovládáním.