Stereotypy, které hráči často slýchávají

Určitě jste už od někoho slyšeli nějaký ten stereotyp, co se týká hráčů. Jsou to tlustí, zpocení nerdi, kteří neznají nic jiného něž videohry. Je tomu ale skutečně tak? Pojďme se na to podívat.

Stereotypy, které hráči často slýchávají

Asi každý z nás už někdy slyšel nějaký stereotyp na jakoukoliv komunitu, rasu, či povolání. Jedná se sice většinou jen o prvek, který se využívá v komedii, ale někteří lidé to vnímají jinak. Berou tyto narážky jako hlavní rysy a mohou tak vznikat určitá nedorozumění. Na pár z těch nejznámějších se dneska podíváme, ale nejdříve se trošku mrkneme na historii.

Kde to vše začalo

Pojem „hráč“ byl dříve spíše spojován s pojmem „nerd„. Tento pojem označoval muže (později i ženy), kteří byly hodně technicky nadaní a chytří, ale do běžné společnosti moc nezapadali. Jenže v roce 2006 vyšel jeden díl dosti populární seriálu, který spíše ukázal tu herní nerdskou stránku. A ano mluvím tady o South parku a jeho episodě Make Love, Not Warcraft (v češtině Dělej lásku, ne Warcraft) a dal lidem poprvé poznat hráčský extrém. Chápu, že tento díl vznikl v době, kdy začal být gaming hodně populární, ale rozpoutal docela vážnou debatu.

Hráči jsou obézní a nosí brýle

Ale teď už se mrkneme na jednotlivé stereotypní poznámky. A začnu s tím asi nejznámějším a to tím je: „Že mi hráči jsme obézní a nosíme brýle“. No tak to v dnešní době už vůbec není už úplná pravda. Je sice pravda, že velký hráči mají trošku problém z nadváhou, ale tohle je spíš otázka životního stylu daného jedince. Třeba herec a miláček žen Henry Cavill, je také vášnivím hráčem jeho tělo je pokryté tunami svalové hmoty.

Hry jsou pro děti

To že: „Hry jsou pro děti“ už v dnešní době, už vůbec neplatí. Tato domněnka vznikla hlavně v dobách, kdy byl herní trh ještě v plenkách a na trhu nebylo tolik her jako je dnes. Ano je sice pravda, že hry častěji hrají mladší lidé (převážně teenegery), ale je to spíše dané množstvím volného času. Sice existují hry, které jsou zaměřené na mladší hráče (jako např. Crash Team Racing), ale to neznamená, že si je nemůže užít i dospělí.

Hráči jsou výhradně muži

Ani tohle už dneska neplatí. Je pravda, že většina hráčské komunity jsou muži. Ale postupně se do této komunity přidává více zástupců něžného pohlaví. Zvláště na to mají zásluhu hry jako Sims 4 nebo třeba Tycoon hry. A nebo třeba také Twitch streameři, kteří toto pohlaví zastupují (Pokimane, Valkyrae, či Claina), které bez zbytečné přetvářky, rády hrají hry.

Hráči jsou silně agresivní

Ano ta klasická stereotypní věta: „Hry způsobují agresivitu a dělají z vás vrahy a násilníky“. Tohle už psychologové vyvrátily tolikrát, že snad už není skoro nikdo, kdo tomuto mýtu věří. A jestli vám tohle někdo někdy řekl, tak je to naprostá kravina (pozn. autora: Za 16 let hraní, jsem žádného člověka nikdy nezranil). Hry jsou právě nástrojem k odbourávání stresu a agrese.

Hráči jsou silně antisociální

To, že hráči jsou antisociální už také moc neplatí. Hodně tento problém řeší čistě multiplayerové hry, kde se můžou seznámit s novými lidmi, kteří mají stejný koníček jako oni. Hlavním důvodem je ale dnešní dostupnost k videohrám (Steam, Epic, GOG) a všemožné herní žánry. Takže si každý najde tu svoji hru.

Hry jsou ztráta času

Kolikrát vám už někdo řekl, že u her ztrácíte hromady času nic vás to nenaučí. A potom si ten samý člověk sedl k televizi a pustil si fotbal nebo jiný sport. Hry jsou pro nás hráče většinou koníčkem, který nás baví a uklidňuje nás po náročných dnech v práci nebo ve škole. A že nám to nic nedá? V dnešní době už existuje spousta her, které nás učí historii, fyziku, nebo zákony optiky. A dokážou to občas podat i lépe a zábavněji, než kde jaká škola. Jako příklad zde můžu uvést hru Planet Zoo, která má velmi detailní databázi o všech druzích zvířat, které se ve hře nacházejí. Plus k tomu hra vás učí, jak pracovat s financemi vaší Zoo. Nebo známé Cities Skyline, které vám představí, jak je náročné budování infrastruktur měst.

Závěrem

To co dřív se říkalo o hráčích už již dneska prakticky neplatí. Hlavní důvodem je to, že hry jsou už celkem mainstreamová záležitost a kdejaký člověk dneska vlastní konzoli, či si občas zahraje na počítači. Pak tu jsou slavné osobnosti, které také hrají různé videohry a nebojí se to přiznat. Pak jsou tu také cooperační hry, které si můžeme zahrát i třeba s nezkušeným člověkem a ukážete, že hry jsou jen nevinná zábava.

A jak vy pohlížíte na tyto stereotypy? Dejte nám vědět na našich sociálních sítích.